Fakta o nadání

Jak definujeme nadané dítě

Za hranici mimořádně nadaného dítěte je považováno 130 bodů v IQ škále. (Co je to IQ čtěte zde) Za nadané dítě můžeme ale považovat každé dítě s IQ převyšujícím 110 bodů. Děti, které se pohybují na křivce rozložení inteligence v populaci blíže k extrémním hodnotám, vyžadují větší podporu ve vzdělávání. Nadání dítěte nemusí být patrné na první pohled. Často bývá maskováno tzv. dvojí výjimečností, tedy spojením nadání a handicapu. Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), autismus, specifické poruchy učení jako např. dyslexie mohou zkreslit školní výkon dítěte.

Globální inteligence vs. specifické nadání

IQ měříme standardizovanými testy globální inteligence. To znamená, že výsledný skór je v podstatě průměrem intelektových schopností jedince. Vysoký IQ skór v testu globální inteligence je však v populaci raritní. Většina nadaných dětí vykazuje mimořádný talent pouze v jedné nebo několika málo oblastech. Proto je vhodné neopírat se o celkový skór v IQ testu, ale nechat si od kvalifikovaného psychologa vysvětlit, jaký typ úloh je pro dítě nejpřirozenější a v čem může dosahovat nadprůměrných výsledků.

Intelektová charakteristika nadaných dětí

Mezi intelektové charakteristiky nadaných dětí patří: zvídavost, dobrá paměť, schopnost dlouze se soustředit na úkol, dobrá představivost, schopnost rychle se učit. Mimořádně nadané děti mají dobrou schopnost myšlenkových operací jako je abstrakce, analýza a syntéza. Jsou schopni se plynule pohybovat mezi procesy komplexifikace a simplifikace při hledání vhodného řešení, často si kladou filozofické otázky, které se dotýkají základních východisek myšlení o problému.
Nadané děti v útlém věku často vykazují tzv. akceleraci (zrychlení) ve vývoji. Inteligenci u dětí pod 5 let nelze stanovit inteligenčními testy, proto se používají vývojové škály, které sledují stupeň psychomotorického vývoje. Zrychlený vývoj bývá ukazatelem nadání, např. časný začátek chůze, časné osvojení řeči a schopnosti vyjadřovat se v celých větách, zájem o psaní a počítání kolem třetího roku života.

Zaměňování projevů nadání za ADHD

Děti s mimořádným nadáním jsou často mylně považovány za děti s poruchou ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Neposednost, nepozornost, vyrušování během výuky a emoční rozkolísanost se u mimořádně nadaných dětí objevují v momentě, kdy podněty, které je obklopují, jsou fádní a příliš jednoduché na zpracování. Naše centrum Areté provádí diferenciální diagnostiku mimořádného nadání od ADHD. Základním diferenciálním znakem je, že nadané dítě nemá organickou poruchu pozornosti a pokud se zaměří na zajímavý úkol, vydrží pracovat soustředěně a kvalitně po dlouhou dobu. Součástí diagnostiky je měření inteligence a analýza struktury nadání, která nám umožní sestavit odpovídající terapeutický plán.

Temperamentové vlastnosti nadaných

Nadané děti není nutné nutit do toho, aby se věnovaly činnostem, v nichž excelují. Spíš bývá obtížné je od těchto činností odtrhnout. Velký zájem nadaného jedince o určitý obor může způsobovat nesnáze v sociálním zařazení do skupiny vrstevníků, zvláště v období dospívání. Silná vnitřní motivace (tzv. drive) a zájem se počítají k temperamentovým faktorům, které doprovázejí nadání.
Už jako batolata mohou nadané děti vykazovat tyto znaky: bdělost, menší potřeba spánku, při nedostatku podnětů až neklid, zájem o okolí, výrazná aktivita zaměřená na zvládnutí úkolu, zájem o všechno nové, nezájem o hračky, které už znají.

Emoční charakteristika

U nadaných dětí se často objevuje emoční sensitivita, někdy i výrazná sensitivita na fyzické podněty, perfekcionismus, smysl pro humor, hravost, kritičnost, sklon k neustálému hodnocení, pozitivní vazba na rodiče a blízké osoby. Samy jsou ke kritice velmi citlivé a často si nepatrnou výtku pamatují i několik let. Typické jsou „existenciální deprese“, kdy se dítě dovede trápit tím, že na světě jsou války a děti hladoví. Stejně tak může pochybovat samo o sobě a trápit se svojí nedokonalostí. I malý neúspěch často považují za „konec světa“. Někteří autoři tvrdí, že nadané děti mají intenzivnější prožívání, což souvisí s jejich celkovou excitabilitou (dráždivostí, tendencí reagovat na širokou škálu podnětů), která stojí také za intelektuálními výkony.

Sociální charakteristika

Nadané dítě může působit stydlivě. Často se drží stranou skupiny. Při kontaktu může působit až příliš rozvážně a opatrně. Kamarády si většinou nachází mezi staršími dětmi nebo dospělými. Často vyhledává autority, s nimiž touží sdílet svůj niterný svět a probírat v dlouhých diskuzích nově nabyté poznatky. Na pozadí takové touhy nezřídka bývá duševní citlivost a existenciální úzkostné pocity, které dítě prožívá při objevování různých rozměrů světa.

Nadané děti jsou intelektově vyspělejší, což jejich okolí často podvědomě vede k přesvědčení, že jsou vyzrálejší i citově. Protože dítě intelektuálně rozumí většině situací, mohou se dospělí uchýlit k tomu, že dítě zahrnou větší zodpovědností, než unese. Děti pak mohou být příliš brzy konfrontovány s otázkami, které bývají náročné i pro dospělé, což je může emočně přetížit. Je důležité nezapomenout, kolik je dítěti skutečně let, a dopřát mu stejné bezpečí, jaké dopřáváme jeho vrstevníkům.

Výkonová charakteristika

Nadané děti si snadno navyknou na to, že bez většího úsilí sklízí úspěch. S tím, jak stoupá náročnost školních úkolů, se může stát, že dítě ztratí zájem o předmět, ve kterém dosud dosahovalo výborných výsledků. Coby perfekcionista není schopno připustit, že mu něco nejde dokonale. To je jeden z důvodů, proč nadané děti potřebují více podpory ve vzdělávání ze strany pedagogů a psychologa.

Sebevědomí

Nadané děti disponují mimořádnými schopnostmi. Už od útlého věku si jsou toho zpravidla vědomy a dovedou svých schopností využít. Umí obhájit svůj názor a svoji rovnoprávnou pozici v rodině považují za samozřejmost. Nadané děti potřebují z dospělých cítit, že oceňují jejich schopnosti a pomáhají jim je rozvíjet. Přesto je nutné vymezovat dětem pevné hranice, jinak se dítě bude celoživotně potýkat s pocity vnitřní nejistoty, které budou jenom umocněny vědomím, že jejich schopnosti jsou nadprůměrné.

Nadání a poruchy chování

U nadaného dítěte se může v určité situaci vyvinout porucha chování. Je časté, že okolí nedokáže porozumět příčinám takového chování, vnímá ho jako potenciálně velmi nebezpečné například pro třídní kolektiv a snaží se ho odstranit represí. Taková porucha chování pak bývá tím výraznější, čím bezradnější je dítě v dané situaci a čím větší přesile dospělých musí čelit. Na místě je vyhledat odbornou pomoc psychologa, který může pomoci dítěti zorientovat se v situaci, posílit jeho pozitivní sebepojetí a komunikovat svoje potřeby adaptabilním způsobem.

Bude nadané dítě zaručeně úspěšné?

Spojitost mezi nadáním a úspěchem funguje jen do určité míry. Většina nadaných dětí skutečně dosahuje nadprůměrných výsledků ve škole i v povolání. Longitudinální výzkumy ukázaly, že nadaní jedinci skutečně mají vysokou pravděpodobnost úspěchu a dobrého sociálního ocenění. To, co odlišuje výjimečně úspěšné od úspěšných, je pak nikoliv nadání, ale schopnost koncentrace a systematické práce. Nejdůležitější roli na cestě k úspěchu však hraje rodina, která dokáže dítěti poskytnout jedinečně silnou podporu a vedení.

Tolerance k odlišnosti

Pro mnoho dospělých jsou schopnosti nadaných dětí ohrožující a nedovedou si v kontaktu s nimi poradit. Často okolí trestá dítě za jeho schopnosti v dobré víře „nedovolit dítěti, aby si o sobě moc myslelo“ nebo „udržet dětský kolektiv tak, aby nikdo nevyčníval“. Děti, kterým dospělí nedokážou adekvátně zprostředkovat porozumění jim samotným v bezpečném kontaktu s okolní realitou, zažívají chronické pocity viny a trpí vnitřní nevyrovnaností, která dovede během jednoho dne oscilovat mezi nízkým sebehodnocením („jsem úplně k ničemu“) a pocity superiority („budu v tom nejlepší“). Na vině mnoha psychických problémů nadaných dětí může přitom nedostatek společenské výchovy k respektu k jinakosti takových dětí a špatná informovanost o fenoménu mimořádného nadání.